V lázních... ;)

Po nějaké době jsme se opět viděli s Maruškou. Byli totiž skoro na půl roku se svým manželem Venouškem zpátky v Čechách, kde se spolu hodlají co nejdřív usadit.
Nemohla by to být Maruška, aby neměla připravený báječný oběd a koláč. Vyvolal ve mě pocit, jako bych už byl zpátky doma;)
No a po obídku a řádném popovídání nám ještě byly nabídnuty bublinky... :D

Ráj na zemi! Co vám budu povídat.

Jak se prolejzá koštětem...

Tak na tohle se podívejte! Možná se zasmějete stejně, jako my (Terez, Jolča, Martin a já), když jsme tuhle legraci prováděli...

Dovolená

Chytil mě zub - parchant. Den předtím, než jsem měl s Martinem odjet do Mt. Arapiles. Zubaři jsou tady hooodně drahý, takže po vyklopení příslušné-nehorázné částky nezbylo nic jinýho, než odjet "jen" do Blůček a strávit tam o týden míň než byla dovolená naplánována.
Ale přes tyto potíže se dovča zadařila. Zaplombovaný zub přestal bolet a i počasí, které neustále hrozilo, že se zkazí a z mraků začne padat voda, přeci jen příliš nezlobilo. (Tohle je hrozně důležitý - najít si na každém negativu to pozitivní;))

Třísk! Bum! Práásk!! 2008

Tohle není počeštění alba od Roxette - Crash! Boom! Bang!;), ale vyjádření Silvestrovské noci v Sydney pomocí citoslovcí:)
I když se nám vůůbec nechtělo do víru velkoměsta a sdílet celé to silvestrovské šílenství s dalšími miliony lidí, kteří si tu slávu nechtěli nechat ujít, přeci jen - ohňostroj určitě bude stát za to. A stál! Sledovali jsme ho od nás z Drummoynu z přístaviště ferry. Výhled nám trochu kazil ostrov, který zakrýval Harbour Bridge, ale i přes to to bylo maximálně mohutný! Juknětě sami. Pár dalších foteček mám ještě na svém fotoalbu. Jsou tam trošku zpřeházené, takže hledejte a brouzdejte;)



A jestli vám jsou fotky málo, juknětě na tohle (nye 020.avi 8,1MB). Poslal mi to Pepíno přímo z místa dění;) Repráky pořádně nahlas a rychlý špunty připravit!!!

Hawkesbury river z kajaku

Dva dny před Silvestrem jsme se ještě stihli jet podívat na Hawkesbury river (kde jsme mimochodem taky byli s Jajdou) a půjčili si tam kajáček. Báječný! Co vám budu povídat. Počasí skvělý, voda kafíčková a "dablkajak" rychlej;)
Stihli jsme si projet několik kilometrů na obě strany údolí.

Bouldering v Linfield parku

Po dvou letech (přesněji 26. 12.) opět v Linfield parku trochu si zabouldrovat a projít se nádhernou přírodou. Je úžasný, že takovýhle kousek přírody se dá najít přímo v Sydney! A že o takovéhle "kousky" to opravdu není nouze...
Zavzpomínal jsem, když jsem tu ještě byl s Jajdou;) Už je to fakticky DVA roky, neuvěřitelný.

Při procházce lesem jsme potkali hada! Chtěl jsem si ho vyfotit, páč byl opravdu velkej, ale Terez se ho tak lekla, že mi utekla i s foťákem;) No a když jsem jí přemluvil, aby se vrátila, had byl v tahu. Naštěstí - podle lidí, kteří procházeli hned za námi - had prý nebyl jedovatej. No ale pište si, že jsme pak oba měli oči na štopkách!

Vánoce potřetí!

A je to tu! Slavím vánoce potřetí na druhé (jižní) polokouli, pěkně v létě ve třicetistupňových vedrech;)
Nic moc, řeknu vám. Na stromeček bez sněhu bych si nikdy nezvykl. Vánoční nálady se prostě v takových chvílích nechtějí dostavit;)

Co by tak mohlo pod stromečkem-větvičkami být!;) Pro mě nový Grigri i s karabinou, pro Terku helma s čelovkou. Výzbroje do skal utěšeně přibývá:) Jo a ještě jsem dostal Hobita! Mám zas co číst.

Pětadvacátého prosince jsme jeli na slavnostní vánoční oběd k Terezčině kamarádce Judy a její rodině. Takže konečně jsme poznali úplně ty pravé Australské Vánoce. Ještě před obědem se všichni - teda hlavně vnouček - vrhnuli pod stromeček a začaly se rozdávat a rozbalovat dárky. Dokonce i na nás se dostalo;) Terez dostala bonbóny a já lahev vína. No a pak už ten oběd. Sedělo se venku na verandě, jako předkrm sýr a uzenina s krekrem a místo kapra a bramborového salátu se podávali mušle s citronem, krabí salát, zeleninový salát, mořské produkty a po hlavním jídle ještě ovocná bábovka s rumovou polevou a zmrzlinou. Před započetím jsme si ještě každý rozbalil papírovou korunku, v které byl ještě schovaný papírek s vtipem. Zvláštností byl také takový speciální bonbón, o který jsme se každý se svým sousedem u stolu museli "poprat". Každý tahal za jednu stranu. Po prasknutí obalu se ozvala rána a ten, kdo držel větší část s obsahem, vyhrál. V bonbónu byla většinou nějaká malá hračka. Něco jako v čokoládovém vajíčku.
Další specialitkou byly zapečené dolarové nebo dvoudolarové mince v bábovce. Pro štěstí;)