První den v práci - a hned na mrakodrapu...!

Tak tohle je náš první den v práci. Zatím si nás jen testovali, jestli opravdu umíme mýt okna ze země. Doufám, že jsme prošli... No a po práci jsme se podívali na špičku mrakodrapu, na kterém makáme. Pohled z výšky 230 metrů, byl fakt impozantní! Už se těším, až vlezem do výtahu a těch 77 pater umejeme pěkně zvenku!

Jardova třída na SELCu

Jarda se chce pochlubit se svou třídou. Takže tady jí máte;) Ta nalevo od Jardy je prý jeho budoucí choť:) Jmenuje se Karinna, pochází z Japonska a částečně z Brazílie. Bohužel tu už nejni, takže s tou chotí to není až tak horký...:))

Náš byteček

Vlastně jsem na tyhle stránky ještě pořádně nedal fotečky s naším bytečkem. Takže to napravuji a tady jsou:


bohužel některé jsou trochu rozostřené, možná uděláme lepší...

Na poslední jsem v našem pokojíčku. Jsou tu hrozně měkký postele, tak radši spíme na zemi...

Krok do minulosti - Welcome party na SELCu

Stahoval jsem si fotečky ze školního serveru z akcí, které byly pořádány školou. Na jedný jsem objevil našeho kamaráda Jeana Baptise z Francouzské Guiney. Je to velkej pohodář, kterej rád serfuje, zkouší lozit jako já a rád cestuje. Naposledy byl půl roku v Indii. Docela ho ovlivnila tamní kultura a od té doby rád chodí na meditace. Jednou jsem byl s ním... příjemné odreagování;)
Jinak tohle bylo 10. listopadu na Welcome party naší školy. Pokud se chcete juknout na její stránky: www.selc.com.au

U nás "doma"

Ještě přikládám fotečku z Jardova foťáku přímo z party. Jsme už všichni docela ovíněni. Nevěřil jsem, kolik anglických slov v takové chvíli dokáže můj mozek vyprodukovat!

Tohle je ráno po česko-korejsko-japonské party u nás v bytečku. Pozvaným se u nás tak líbilo, že museli přespat;) K večeři jsem jim udělal cmundu po kaplicku... Snídaně už byl Jardův byznys.

Lezení v Linfieldu

Tuhle oblast nám doporučil náš budoucí šéfík (teda aspoň doufám! Zítra - 15. prosince - k němu máme nastoupit jako myči oken z lana... doufám, že vše dobře dopadne, peníze začínaj pomalu docházet...). Je to v obrovskym parku půlhodinky cesty vlakem z centra Sydney. Oblast je to asi dost oblíbená, páč jsme tu potkali docela dost lezců a dokonce lezkyň.

Kus divoké přírody

Tak tahle sedmdesáticentimetrová potvůrka na mě vybafla zrovna když jsem dolézal jeden boulder v nové oblasti poblíž Lindfiedlu.

Doma!

V sobotu 10. prosince jsme v Sydney konečně navštívili českou hospodu! Jmenuje se Doma. Na Kings Cross jsou cesky hospudky hned tři, zatim jsem objevil jen dve;) Já si dal pravou nefalšovanou svíčkovou s knedlema a k tomu Krušovice. Tuhle sobotu se tu pořádaly trhy, všude hrála hudba a sem tam se dal potkat páreček transsexuálů. V této čtvrti je celkem obvyklá záležitost.
Jarda bohužel zůstal ležet v posteli. Vlezl mu za krk nějaký vir...

Škola lezení

Song si moc přál, abysme mu ukázali, jak se leze. A pak absolutně nechtěl věřit, že Jarda a já jsme oproti některým lezeníchtivým kamarádům z Čech totální nuly...

Tohle je na útesech na Bondi Beach - jenom bouldering...

Do třetice - BBQ...

Povšimnete si, že jsem nebyl jediný, kdo bumbal...

Ješte jednou Barbie...

Možná to vypadá, že jsem na fotce lehce opilý... a možná, že tomu tak opravdu je... :) (Ale představte si maso bez piva - to proste nejde! Maso musí plavat!!)

"Barbie" na Bronte Beach

3. prosince probihala na Bronte Beach BBQ. Domluvili jsme se skoro cela trida, nakoupili nekolik kilo masa, ktery tady vyjde na docela slusny penizky a na verejnem elektrickem grilu ho upekli. Takovouhle zranici jsem uz dlouho nezazil!

Zástěrky jsou tu!

V utery 6. prosince jsme s Jardou vstavali dost brzy. V sest rano totiz prilitali do Sydney jeho rodice. V pul sedmy jsme tam dorazili a cekali az do pul devaty, nez se konecne objevili v priletove hale! V Londyne jim totiz nestihli prelozit kufry do letadla a oni prileteli bez nich. Pech!
No, dulezity ale je, ze dorazili a jedina ujma na jejich zdravi byl maly prostor v letadle, nevyspalost, teplotni sok (z nuly v CR do +30 stupnu tu v Astralii) a zmena casu...
Ve skole mam nulovou absenci, takze jsem si mohl dovolit jeden den vynechat a oslavit jejich prilet. Celkem se to hodilo, protoze nez uhodila dvanacta hodina poledni, byl jsem uz docela nabumbanej;)
Den predtim jsem nalozil masicko, takze "uvitaci obidek" probehl ke vsi spokojenosti:)

Důkaz pro sestřičku

Tak segruša, tohle je jen pro tebe... vánočními ozdobami a stromečky se tu opravdu nešetří!:)

Veruska možná našla svého prince;)

Veruska neustále básní o princi na bílém koni... Je to taková naše romantička;) ...a možná že už nemusí hledat...(?) :))))

Před písemkou...

Mozna to vypada, ze jsme vsichni v klidku, ale opak je pravdou. Vsichni jsme byli pekne nervozni. Nase ucitelka nas uklidnovala, ze se nemusime bat, ze je to "jenom" test... Myslim, ze nemusim vysvetlovat, jaky to mel vysledek;) - (skoro zadny:)) A vysledek testu? Opravdu to chcete vedet???....
Tuuudle! :-D

V nefalšované německé hospůdce

Po našem evropském pivečku se japonské slečně jménem Kaori začaly rozšiřovat očička! Pro ně asi celkem nebezpečný sport:))
I když, klobouk dolů! Mé představy o tom, že občané dalekého východu neumí pít, zde byly do základu zbořeny...

Pár "japonsko-korejsko-českých dárečků"

Tak tohle je pod Sydneyským nejvyšším vánočním stromkem. Holky se se mnou prostě musely vyfotit. No znáte to - blázniví a fotografováníchtiví japončíci;)))

A je to tu - Vánoce za dveřmi...

Jako je v Praze Vaclavak, tak tady je jednim z podobnych mist Martin Place. Je to takove mensi namesticko, na kterem se porada spoustu kulturnich a zabavnych predstaveni. V tento cas se tam zrovna porada vanocni koncert pro ty nejmensi, takze jsme nesmeli chybet - samozrejme;)
Holky vyfasovaly sobi parohy a svitici chrastitka a byly na vrcholu blaha!

Cestování po Sydney

Pro nás se tu stalo každodení činností cestování busíkem do školy. Zatím ho užíváme častěji než podzemní dopravu. Občas si připadám, že nás někdo i s celým autobusem ukradl a pak se s námi prohání místními křivolakými uličkami plnými kruhových křižovatek. Kam se hrabe horská dráha!
Par zajimavosti:
Doprava je tu rozdelena na ferry (trajekt), bus a train (vlak spojeny s metrem). Vzhledem k tomu, ze bydlime daleko od centra (musime cca 30 min. busem), kupujeme si tydenni jizdenku, ktera plati na vsechny tri dopravni prostredky. Stoji 32 $. S touhle kartou ale stejne nemuzeme jezdit vsude. Sydney je rozdelena do nekolika suburbu/oblasti, do ktery kdyz vjedeme, musime si priplatit. Vzhledem k tomu, ze je tohle mesto hrozne rozlehly, je premistovani docela nakladny na cas. Nejrychlejsi je ferry a vlak. Vlak ma taky tu vyhodu, ze kdyz se chcete dostat treba do 100 km vzdalenych Modrych hor, staci v centru nastoupit do spravneho "metra" a ono vas to tam doveze;) Proste tu nerozlisuji klasicky vlak a podzemku. Trajektem se obcas jezdim povozit jen tak. Je to prijemna projizdka po Sydneyske zatoce; pokochat se pohledem na Opera House, podjet Harbour Bridge mistnimi nazyvany Coat hanger/raminko, nebo si prohlednout pobrezni nadherne baracky s kouzelnym vyhledem na ocean...