
Netrvalo dlouho (jenom jeden týden;)) a kamarádi Kristínka a Honzík nám návštěvu oplatili. Proběhlo tančení ála Jedličkův ústav a Jéňa nám předvedl parádní číslo, jak vypít pivo vzhůru nohama. Neuvěřitelný...
Tak jsem se jich konečně dočkal! Měli tu být už loni, ale naštěstí - teda pro mě naštěstí, protože loni bych to fakt finančně nedal - koncert odložili na letošek... A co vám budu povídat, užili jsme si to s Terkou na plnej plyn. Jen škoda, že ostatní nemohli:( Práce je holt práce a každý dolárek se hodí do krámu...
Ještě hodnou dobu po skončení stále čekáme, jestli si to páni muzikanti nerozmyslí a nepřihodí další z jejich neuvěřitelných hudebních pecek. Chceme tančit a zpívat!! Héééj!!! Tak co bude?!...
Takhle to vypadalo 10. listopadu později večer, když jsem s Terez dorazil vypůjčeným vanem do místa našeho ubytování v Hunters Valley - vyhlášeném místě vinařů. Tenhle výlet jsme si naplánovali právě proto - ochutnat a něčemu se přiučit o australském vínu...
Chatička to byla opravdu náramná! Pro šest nocležníků. Ostatní už tam byli, vešli se Majklovi do auta, a již statečně rozehřívali své krevní oběhy a připravovali ledviny na zítřejší alkoholový nápor;)
Takhle pěkně si pak Rostík lebedil v pelíšku!
Druhý den, celkem brzy ráno (tedy alespoň pro nás - velké spáče) pro nás přijel dostavník. Menší busík, který řídila statná australanka a která se o nás během toho dne starala a dělala nám průvodce. Provážela nás neskutečnou krajinou, plné vinných sadů a sklípků a víkendových stavení... Něco úžasného! Na tom jsme se všichni shodli. Cestou jsem ještě posbírali pár dalších vínachtivých turistů a pak už hurá do prvního sklípku. Místní sklípky se rozhodně nedají přirovnat k našim klasickým moravským. Zde bylo většinou vše nad zemí a z nerezu;) Na chuti vína to ale nijak neubralo!



Zajímavé bylo zjištění, že čím víc "sklípků" jsme projeli, tím větší hlahol začal být v autobuse:) Po třech prvních štacích jsme se zastavili na obídek v jedné z pivnic (? - ano, opravdu se ve vinařské oblasti dala i pivnice sehnat...) a pak hurá, pokračovat v rekognoskaci. Během celého dne jsme stihli pět zastávek a já myslím, že všichni toho měli akorát. Ochutnali jsme nepřeberné množství různých vín od sladkých dezertních přes bílá, růžová a červená, všemožných chutí a vůní.
Dokonce i divoké klokany jsme si stihli vyfotit! Je opravdu legrační je pozorovat mezi řádky vína v polích. Jsou tu jako u nás srnky.
V neděli po obědě jsme dali sbohem naší útulné chatičce a vydali se na průzkum Newcastlu. Je to větší město cca 200km severně od Sydney. Z Hunter Valley jsme si skoro ani moc nezajeli. Ten den bylo oblačno a větrno. Do vody se nám nechtělo.

27. rijna jsme byli pozvani na mejdylko ke kamaradum - Tyna a Jenda. Bydli v paradnim bytecku s obrovskou verandou s vyhledem na proslavenou plaz Manly. Pohodicka u pivecka byla naramna a spat se slo az za svitani. Doufam, ze prijdou dalsi takhle pohodovy vecery... 

Druhy den, pri navratu domu - vlastne spis na stenku;), jsme z ferry pozorovali delfiny. Byl jsem z nich tak unesen, ze jsem ani nestacil fotit. Tak aspon par fotecek z okoli;)
Jo a abyste mi opravdu verili, ze Terez plakala, tak tady pridavam Rostikovu fotecku. Povsimnete si, ze jeste ani zcela nedolezla na vrchol, nezajima ji, jestli uz je stoprocentne v bezpeci a proste place - to je ted nejdulezitejsi vec, takze ji neruste;)) ...to lano, co muzete videt vedle ni, k ni vubec nepatri. Svoji "nudli" si opravdu tahla sama a kurna se nekde dole seklo a tahlo ji dolu. Ech! To nas...re! :-D











