Rafting na Shotover river

Celkem náročný výlet na gumovém plavidle... (10.2.)

Výlet offroadem aneb v kraji Prstenu cestou necestou

6. února - byla to neděle - jsme se rozhodli vyrazit na 70km dlouhý 4WD trek z Kingstonu do Cromwellu. Cesta se z velké části vine podél potoka Nevis.

Vystoupali jsme až do nejvyššího bodu nezpevněné silnice na celém Novém Zélandu!

Pod námi je v údolí již vidět Cromwell. A těsně před námi jedna z mnoha branek, které oddělují jednotlivé pozemky a ovečky, či kravičky na nich. Co přišlo za sešup, to jsem ani nedoufal, že i tohle auto vůbec může sjet. No, příjemně překvapilo;)

Lezeníčko na Wye Creek

29. ledna jsem byl domluven s kamarádem Zdendou na lezeckém výletě v okolí jezera Wakatipu. Konkrétně na Wye Creek. Jak jsem již mohl nahlédnout do lezeckého průvodce po zdejším nejbližším okolí, je to jedno z těch lepších míst;)
Ve stanovené ráno, kdy mě klucí (Zdenda a dva kiwíci) měli vyzvednout, jsem se - bohužel - probudil
do deště. Naštěstí déšť celkem záhy ustal a - přes menší zpoždění - jsme nakonec mohli vyrazit.
Místo to bylo opravdu impozantní. Skalky byly rozesety po obou stranách potoka Wye, zaříznutého do strmých úbočích minipohoří Remarkables ("mini" jen co do rozlohy, jinak jeho štíty přesahují výšku dvou kilometrů!).

Pod námi se rozprostírala nádherně modrá hladina jezera Wakatipu.

Main wall s třicerimetrovými lezeckými prásky...

Přechod přes Wye Creek a jedno z jeho zákoutí.

Vidíte vlevo lezce?;) (pohled na pravý břeh s Main wall)

Frisbee golf

Jedna z prvních věcí, která mi byla představena, byla zajímavá odnož golfu a frisbee - frisbee golf (celkem nečekaný název;)), který je tu velmi populární.
Hraje se ve zdejším úžasném parčíku na poloostrově. Sice píši parčík, ale on je to spíš park jako bejk! No, bejček... prostě docela rozlehlý =D Každopádně se do něj vejde všech standardních 18 "jamek", tenisové kurty, hřiště na bowling, menší zimní stadionek, pár obrovských sekvojí, jeden celý les se spoustou jehličnanů, krásný rybníček s lekníny a celé hejno kachniček. Další faunu a flóru nepočítaje.
Ale zpět k frisbee golfu... Ke hře se používají speciální disky s dlouhým doletem (profíci jich používají - stejně jako golfisté - několik; různé druhy se používají na dlouhé "odpaly" nebo na "patování"), a místo jamek tu najdete železné koše.

Thompson

Z letiště si mě odvezl můj "malý" bratránek. Prozatím budu bydlet s "Thompson crew", což je takový spolek lidí - převážně české národnosti. Mají tu celkem velký domek s dvougaráží a menší zahrádkou.

Výhled z obývacího pokoje na jezero Wakatipu.

Nový Zéland...

A je to tu - přistání na Novém Zélandu. Ze Sydney jsem se přesunul na letiště v Aucklandu, vyzvedl všechnu svou batožinu, naložil na hrb a odvlekl se na cca 15min. chůze vzdálené vnitrostátní letiště směr Queenstown.
Letadélko to bylo malinkaté - prakticky takový létající autobus - a to mě doneslo do "nejadrenalinovějšího města světa". Tak to místní alespoň tvrdí. Uvidíme;)

Vzhůru dolů k protinožcům! aneb výlet číslo 2

Helou evrybády!
Cestovatelský deník je opět otevřen a já začínám vpisovat své nové poznatky z dalekých cest po Novém Zélandu. Ještě než se k němu ale úplně dostanu, rád bych vložil pár foteček ze vzpomínkové zastávky v Sydney a přilehlém okolí (a nemám na mysli nic jiného než moje oblíbené přeoblíbené Blue Mountains;)).
Cesta letadlem byla dlouhá a bezesná. Rozhodně nepatří mezi nejpohodlnější cestovní prostředky - tedy alespoň v ekonomické třídě. Přestup v Londýně, technická zastávka v Bangkoku a pak už rovnou Sydney...

Po přivítání s přáteli a dvou dnech probíhání starých známých míst (bývalé adresy "domovů", město a jeho pár výborných jídelen, stěnka v Sydenhamu, klub na Bondi beach...), jsme s Jardou odjeli do Blackheath v Blue Mountains - srdce pískovcového lezení na západ 150km od Sydney. (Jen dodávám, že kdo chce vidět fotečky ze Sydney, nechť zabrouzdá ve starších zápiscích.)
Myslím, že popisovat nepopsatelné je zbytečné a ani to příliš nejde. Takže pro inspiraci jen přikládám pár foteček. Jen dodávám, že vzhledem k letošním vydatným srážkám byly Blůčka nádherné zelené. Takové jsem je ještě nezažil...

Po čtyřech dnech lezení s přátely jsme se bohužel museli rozloučit a já pádil zpět do Sydney. Čekal mě ještě jeden poslední den a pak hurá na Nový Zéland!
Během posledního dne jsem stačil ještě navštívit kamarádku v práci - je průvodkyní na Sydney Tower. Nebrali byste takové zaměstnání taky?;)
Při Skywalku jsem si prohlédl město pěkně shora a zvenku věže; i když těchto pohledů jsem jako window cleaner zažil nesčetněkrát:) No, každopádně se to neochodí... =D

 

Týden první

bla bla ...

Kolem Austrálie za 17dní

Vypravili jsme se na naší poslední velkou dovolenou po Austrálii. Odjezd se kvapem blíží a my se ještě chtěli podívat na pár míst. Bylo to opravdu na 17 dní, ale KOLEM celé Austrálie to rozhodně nebylo;)
Naším cílem - jestli se to tak dá vůbec říct, poněvadž jsme vlastně ani nějak zásadní a směrodatný cíl neměli - byl Townsville. Pobřežní městečko kousek od Cairns na severním cípu Queenslandu. Už od začátku nám ale bylo jasný, že až tam prostě dorazit nemůžeme. Je to daleko a v autě strávit dovolenou nechceme.
Takže jsme se prostě rozjeli nahoru vnitrozemím. Pár míst jsme měli naplánovaných, ale jinak vesměs spanilá jízda;)
Nejdál jsme se nakonec dostali cca 250km severně od Brisbane, kde jsme si chtěli zalozit na Serpentine wall.

Život pod (pro) psa...

Prvního března jsme si s Terez dali útulek "na ostro". S Jožou, který už tam nějaký pátek maká - doporučení dostal od Terezky;) Dřina je to veliká, začíná se v půl osmý ráno a když jedete dabl, neskončíte dřív, než v sedm, v půl osmý večer. Ale i přes tu makačku, ten pocit, že pro ty čtyřnohý chundelatý skorobezdomovečky něco uděláte, je báječnej! Příště jdu zase!!!

A co že jsme to všechno dělali? Představte si objekt, do kterého se vejde sedmdesát psů, vynásobte to dvěma, přidejte dalších cirka deset psů a všechny tyhle hafany přemístěte - podle jejich snášenlivosti - z vnitřních klecí do venkovních výběhů (u toho dávejte pozor, aby vás některý z nich nekousl, nebo vám neutekl). Pak objekt kompletně ukliďte od exkrementů, vydezinfikujte, nanoste zpět pelíšky... jo a ještě předtím, musíte do venkovních výběhů připravit misky s vodou a jídlem. Stále mluvíme o stopadesáti(!!) psech od velkých plemen až po malé čivavy - oukej, těch menších je tam víc;) ...ale stejně...
když skončí tenhle dopolední kolotoč, máte chvilku čas na sváčo-obídek, po kterém je ale stále co dělat - praní deček, ručníků apod., stavění nebo oprava výběhů, mytí a vůbec hygiena čoklíků a pak hluboký nádech a všechno zpátky. Listí zpátky na stromy, pejsci zpátky do vnitřních klecí. Pak ještě poklidit exkrementy ve venkovních výbězích, vystříkat a umýt betonové povrchy a připravit vše na ranní koloběh. Představte si jen ten smrádek, který po celé jedné noci panuje ve vnitřních prostorech. Nevyvětráte to ani tůdle. Vůbec nemluvím o tom kraválu, který hafíci umějí vyrobit svým štěkáním. Hlavně ti malí, co nejsou skoro vidět.

Přesto - tahle dřina je snadno a rychle zapomenuta, když si s nimi na chvilku sednete do výběhu...

Hotel California

23. února na to konečně došlo! Ubytovali jsme se na sedm hodin v jednom báječnym hotýlku:)

Tahle cestička nás tam víceméně dovedla (samozřejmě jsme se ještě museli prodírat buší a přeskakovat několikrát potok, nespadnout z úzké římsy, která nás dovedla ke slanění apod.)
Lozit jsme začali dost pozdě. Do stěny jsme nastoupili až v jednu odpoledne, což jsem počítal, že tou dobou bysme mohli být už v polovině. No, holt někdy plány nevyjdou na sto procent;) Přeci jen - dojet 150km ze Sydney, sejít celkem náročným terénem až pod nástup... to vyžaduje spoustu času;)
Každopádně se zadařilo, počasí vyšlo na jedničku (jen trochu foukalo), sil bylo dostatek a nálady na rozdávání.

Bongo party 22/2

Každý první pátek po úplňku se koná na Mackenzies Pointu mezi Bondi beach a Tamarama beach bongo party. Nechápu, proč mi to Jason řekl až teď, páč to byla naprosto báječná dařenka a věřim tomu, že bych tam určitě nešel jen jednou. Takže doufám, že to nebyla poslední návštěva tohodle místečka;)

Opravdoví hudebníci se sešli celkem pozdě, bylo, tuším okolo desáté večer. Do té doby to bylo spíš takové přicmrndávání a poklepávání. Pak se to ale opravdu rozjelo dost naplno. Kotle, bonga, píšťalky, hrnce, kravské zvony... všechno to znělo tmou a míchalo se to s příbojem, který řval v hloubce pod námi. Ve svitu měsíce odrážejícího se na zvlněné hladině začali ostatní tančit a došlo i na firesticky, řetězy a ohnivé obruče.


Co vám budu povídat - PECKA!!! Vůbec se nám nechtělo domu...