Hruuza!

Teda ted jsem na cedecku nasel jeste par fotecek, ktery rozhodne na tohle misto patrej... Jsou z 21. prosince (!) a je to v boulderove oblasti Sisi Crack, ktera je tu fakt mooc popularni... Vzal me tam muj bejvalej sefik. Poznal jsem tam nove lezecke tvare.

Ten nejvic vlevo na zemi sedici a chystajici se k velkym lezeckym vykonum;) byl muj "boss" Jimmy.




Cela tahle mensi "oblasticka" je asi 100 metru siroka a deset metru vysoka v paradnim previsu. Sisi Crack lezi ve svahu s nadhernym vyhledem na meandrujici ricku a stromy vsude okolo. Paradni relax!




Tohle je Nany, puvodem ze Zelandu. Co predvadel na tomhle paradnim kusu kamene, jsem malicko nepochopil. Fakt dobrej! Rad bych ho jeste nekdy potkal, velmi prijemnej tipek;)

Par fotecek z Vanocniho vyletu...

Vzhledem k tomu, ze povidani o Vanocnim vyletu je uz docela dlouhe a fotecek je tam prilis, rozhodl jsem se, ze zbytek fotek "natlacim" do noveho okenka. Takze se kochejte;)
Abyste nemuseli nejak slozite hledat zacatek vypraveni, zde na nej mate odkaz. Post se jmenuje "A je po horkych Vanocich... "

Tady Nanynka "bojuje" v paradnim sirokym komine v Mt. Arapiles. Slovo bojuje tu vsak asi nejni na miste, protoze to "prepinkala" naprosto bez problemu, ja jsem tam stepoval urcite dyl;)

No a takhle se znicuji vedro podepsalo na mne...;)

Tohle je nase "jidelna" prvni den v roce 2006.

Nas znamy z cest po Great Ocean Road - maly Banditoos.

Takovouhle zmenu pocasi jsem snad jeste nezazil, ze ctyricitek do deseti stupnu celsia a studenym vetrem do toho... Great Ocean Road - 12 Apostles


Zapad slunce na 12 Apostles... jedna z mnoha fotografii, ktere byly na tomto miste porizeny.

A tady mate pro predstavu, jak to na Great Ocean Road zhruba vypada... paradni krajinky, nadhernej ocean, lookouty berouci dech a turisti, surfari, racci...




Tohle uz je Melbourne... Krasny mesto. Po tech dvou dnech, stravenych zde si docela dokazu predstavit, ze bych tu zil.

Par drobnosti o bydleni

Nas bytecek se zacina utesitelne naplnovat ruznymi vecmi. Konecne! Mame dve kresilka, "valeci kout" vyrobeny z ohromne matrace, stolek vyrobeny z prepravek, nejake to nadobi pribylo - a hlavne! mame lednicku!! ale neni to jen tak ledajaka lednicka, je to kouzelna lednicka - ona totiz vetsinu casu spis hreje:/ funguje jenom mrazak... a aby toho nebylo malo, nebo spis aby JI nebylo malo, jeji obsah je 480 litru!!! Rika se ale darovanymu konovi na zuby nekoukej, ne? My jsme ji totiz opravdu dostali zadax. Zaridila nam to Maruska-sousedka v jednom mistnim ceskem country klubu. Skoda, ze je tak daleko od nas. Cesta tam trva skoro jako cesta do Prahy.
Pribyli take novi uzivatele. Jiz skoro dva tydny u nas bydli Maruska s Terezkou. Takze jestli to dobre pocitam, je nas tam sest;) Husty, ne? Co by clovek neudelal pro snizeni najemneho... stejne jsme vetsinu casu kazdy v praci nebo ve skole, takze se potkavame jen sporadicky a o to mozna radsi;) ...sem tam to skripne, ale to je asi naprosto normalni. Kdo neskripe neni clovek!

Pridan dalsi obsah do "Vanocnich cest"

Trosicku jsem pokrocil a dopsal par dnu. A par znamena dva, takze dva;) Dneska nejak nejde uploadovat fotecky, takze ty pribudou zase priste.
No nemuzete preci mit vsechno najednou, ne?
;))

Problem s PFkem

A jeste jedna chybicka: blogger.com mi nechce dovolit maximalizovat fotecky, kde je videt nejaka ta nahota. A vzhledem k tomu, ze na nasem PFku nejaka ta "lidska kuze" videt je, ale rad bych, abyste vsichni meli moznost si tento skvost prohlednout, zkusim ho precurat a na nase peefko udelam odkaz. Tak schvalne...

Mesicni resume

Tak jak na to tak koukam, mesic jsem uz nic zhaveho ze zaoceanska neprihodil. No, abych pravdu rekl, tak ani neni poradne co. Svet se ztencil do tydennich tunelu, v kterych se strida prace, jidlo, spanek, skola a sem tam pisemka. Obcas vysvitne nejake to svetlo, to vsak neni - nastesti nebo bohuzel - na konci tunelu, v podobe nejakeho toho povyrazeni. Vzhledem k tomu, ze uz jsem si preci jen dost zvykl na ostre tempo na mycce a v noci se uz neprobouzim s tim, ze musim jit umejt auto, tak tech prijemnejsich veceru trochu pribylo. Dokonce jsem se byl podivat i v kine, ktere je na Bondi Junction kazde utery jen za 8 dolaru. S Eun Joo jsme byli na Casanovovi. Dokonce jsem se malem potkal s Harrisonem Fordem! Mel totiz v mistnim megakine premieru sveho noveho thrilleru Firewall. Prisel jsem asi o pul hodiny pozde:( Sycak - nepockal na me...
K pravidelnym pribyla i navsteva u Busara. Driv to bylo casteji, ted jsme radi, kdyz se potkame jednou tydne. Ale o to "opravdovejsi" to byva. Rano jsem vzdy jeste trosicku dizzy;)
Samozrejme ze se u nas v bytecku uz odehrala i parbicka s korejskymi prateli, ktera se protahla az do rana. Korejci jsou holt opravdu zdatni pijani a na legraci maji bunky.
Co me opravdu hodne potesilo, bylo setkani s moji byvalou sousedkou z Usti. Je to uz starsi pani, ktera se rozhodla, ze odjede za svym "novym" pritelem do Australie. On tam jiz zil 35 let a pri jedne dovolene v Cechach se seznamil prave s Maruskou - moji byvalou sousedkou.
Bydli v Sydnejskem predmesti, kam cesta z meho nynejsiho bydliste trva hodinu cesty vlakem, v malickem domecku s nadhernou prtavouckou zahradkou, o kterou se Maruska peclive stara. Stejne jako o svou perskou kocicku;) Setkani to bylo opravdu vrele a srdecne, nevideli jsem se jiz radu let. A verim, ze se jeste parkrat uvidime!

Jinak se taky musim omluvit, ze jsem stale jeste nedopsal nase Vanocni cestovani. Hned jakmile to napravim, dam vedet! Uz mi preci jen schazi asi tri dny, takze to nebude az takovy problem;)

Vsechno se toci okolo prace...

Tahle fotka je porizena na autobusove zastavce. Zrovna jsme se, myslim, vraceli od Busara. Docela zajimave vystihuje aktualni problem - jak jenom vydelat dost penez...?
Jinak fotografie je trochu upravena ve Photoshopu... ale to na autenticite vubec neubira;)

Party na Kings Cross

Nasel jsem tu na svem USB klaciku jeste par fotecek z lednove party, kterou poradal nas kamarad Hans z Rakouska se svou pritelkyni Sofii z Recka (ja jsem stale na vetvi z toho "mezinarodniho hemzeni", takze si obcas neodpustim ty poznamky odkud kdo je, sorry;)). Jidla i piti bylo dosti, pocasi naramne a pak jako vystrizeny z kycoviteho casaku;)


Osazenstvo se pak po setmeni presunulo k nim do malickeho bytecku. Hans ukazal Tae Hyunovi Sudoku a toho to okamzite strhnulo. Cely vecer s nim nebyla rec. Sedel jak zarazeny v rohu a lustil...
My ostatni se bavili. Hans tu ma sebou dokonce i kytaru!

Novy bytecek!

Tak potreti a doufam, ze naposledy jsme se prestehovali! Byt je sice zatim prazdny - bez nabytku a dalsich dulezitych veci (hlavne v kuchyni - treba lednicka), ale to se vse da brzy do poradku. Dulezite je, ze je to NASE!;) Preci jen je prijemnejsi pocit jit opravdu do sveho, potkat tam jen ty, ktere tam potkat chci a jsou mi blizci. V tuto chvili to je Jarda a Martina (s tou jsme se seznamili v minulem podnajmu a docela jsme se skamaradili, pac je stejne prdla, jak my dva s Jardou dohromady;)). Do ctrnacti dnu se pocet bydlicich zvysi. Jeste presne nevime na kolik a kdo to skutecne bude, ale zhavi adepti uz jsou.
Byt je situovan ve tripatrovem cihlovem dome v prvnim patre velmi blizko centru - jen deset minut chuze a jste v Hyde Parku. Ctvrt je to velmi klidna, plna stromu, prijemnych ulicek s bary, lehce zvlnenym terenem (aby taky ne, kdyz se to tu jmenuje Surry Hills;)) a myslim, ze se mi tam bude dobre bydlet. Minimalne pul roku urcite. Dalsi plany necham na vyvoji situace, na praci a skole. Nic nebudu uspechavat. Ale uz ted se Jarda s Martinkou radi, jak za sest mesicu opusti Sydney a preleti na Novy Zeland...? Tak nevim, nevim. Laka me to...

Otrocina na Carwash

Uz treti tyden pracuji na mycce aut. Obcas se divim, ze jsem jeste nevypustil dusi, protoze takovy frmol, jaky zde panuje, jsem opravdu jeste nezazil. Natiral jsem stozary pod napetim 400 000 voltu pet dni v kuse deset hodin denne - oukej, ale videl jsem, ze prace za mnou je videt a pozvolna mizi. Jenze na carwashi auta stale prijizdeji. Nikdy nevim, kolik jich prijede za deset minut, za hodinu, za jak dlouho museji byt umyta a co vsechno si zakaznik vyzada. A nekdy je takovy frmol, ze se nestacim jit ani vycurat, natoz treba napit nebo najist. Vetsinou se pije jen tak z hadice behem myti. Spocital jsem si, ze kdyz jsem sam na patre (mycka, na ktere pracuji, ma tri pobocky), projde mi pod rukou cca 15 aut behem dne. Na kazdy auto mam cca 35-40 minut. Zalezi na prani zakaznika. Udelam tri kopie dokladu, jeden dam zakaznikovi, druhy do auta a treti je pro bosse kvuli kontrole. Obvykla procedura cisteni a myti auta je nasledujici: kompletni vyluxovani, prejeti do myciho boxu a nasledne odmasteni kol, oplachnuti nejvetsich necistot wapkou, pak pekne houbu a sampon a rucne radne predrbat, splachnout, osusit, utrit cely interier a vse okolo dveri, nalestit okna a vypucovat disky a prestriknout pneumatiky specialnim pripravkem na gumu... uff! obcas auto jeste navoskuju nebo vydrbu sedacky samponem. a tenhle kolobeh se neustale opakuje. nejvetsi peklo nastava, kdyz je venku krasne. vsichni se rozhodnou, ze zrovna ten den musi byt jejich auto krasny....!?!$@#!!
Ale zas na druhou stranu - v kolika paradnich autech jsem se uz svezl! Jaguar, Porsche, Holden, Mercedes, Lexus, BMW, Toyota... vetsinou auta, jejichz cena zacina na 600-700 tisicich. Nejvic si zatim cenim Porsche Cayene. To bylo uchvatny auticko!;)
Ze zacatku tu byly problemy se sefkou. Labilnejsiho cloveka jsem opravdu jeste nezazil. Myslim, ze jsem povaha klidna a jen tak neco me nerozhazi, ale kolikrat jsem si musel v duchu zanadavat a napocitat nejmin do petadvaceti...! Ted uz je celkem relativni klid, pac pochopila, ze jsem ji tam dost platny. Spousta lidi u ni vydrzela jen par dnu - bud kvuli pracovnimu vytizeni nebo ji samotne a jeji povaze... Napriklad Jarda, ktery to taky zkousel, vydrzel tri dny. Po neustalych utocich, ze by mel pracovat rychleji a lepe, si vzteky sundal nafasovane tricko, mrsknul ji ho do tvare a s ceskymi nadavkami opustil stredem kolbiste;) Skoda, ze jsem to nevidel, to mohlo byt fakt uchvatne!!

No, zitra je pro mne dalsi pracovni den. Dnes si jeste v pohudce vychutnavam skolu (i kdyz jsme psali dve pisemky!), ale od zitra nastava dalsich pet "hrubych" dnu. Drzte mi palce!!


Jo a na posledni fotecce je nase tydenni velka akce. Kona se kazde pondeli od dvanacte poledni do sesti do vecera. Docela frmol. Hlavne slecinky a damicky prijizdeji nechat si umyt svoje skvosty na ctyrech kolech;) Samozrejme vse se stoprocentni prirazkou!

Odlet a narozky Sarky

Kamaradka se rozhodla, ze se vrati zpet do vlasti. Zvykam si na to, ze tady - na druhy pulce sveta - se muzu seznamit s nekym z Usti;) Sarka je totiz ze Strekova.
Shodou nahod jeji odlet byl na jeji narozeniny, takze jeji kamarad-australan ji jeste na letiste prinesl dort a dokonce i se svickou. Takze se jeste pred odletem pekne natlasknula, my - pozustali si ji pekne vyfotili a Sarka ma zas o jednu nezapomenutelnou vzpominku navic.

Snad ten ctyricetistupnovy skok z leta do zimy prezila ve zdravi:)
Touto cestou ji zdravim a vyrizuji pozdravy od dalsich "jihousedliku" z cele zemekoule!!

Australia Day 26. ledna

Ausici tu kazdorocne slavi Australsky den. Abych pravdu rekl, presne nevim k jake prilezitosti, nekde jsem to cetl, ale uspesne jsem to zapomnel;) Pokusim se tyto informace jeste jednou vyhledat. Zatim jen par fotecek. Ausici vsechny oslavy berou hrozne s velkym zapalem a ucast na nich je opravdu vysoka. Na kazdem kroku je nejaky druh zabavy. My si vybrali prohlidku veteranu, tenisovy dychanek pod Opera House a pak vecerni ohnostroj v Darling Harbour.











Oukej, nasel jsem neco o Australia Day na internetu, takze pokud mate zajem, juknete na tento odkaz: www.australiaday.gov.au ;)

PF 2006

Sice pozde, ale preci;)
Tak vse nej do noveho roku, at je zas o kousek lepsi a uspesnejsi nez ten minuly a hlavne: Otocte svou tvar ke slunci, vsechny stiny zustanou za vami!

Par fotek z prace

Tak tady jsem pracoval. Opravovali jsme zed mezi dvema mistnimi mrakodrapy. Takze jsem nahazoval, sparoval tmelem, natiral, uklizel, podaval... proste spinava prasna prace.

Just in the Class (ssh... potichu! Vyucuje se!...)

Prave sedim ve tride... Je tu cca 30 pocitacu, o trochu vic lidi a jedna Hong Kongska ucitelka;) Prvni hodina Client Support je celkem o nicem. Nic noveho jsem se nedozvedel a vetsina studentu asi taky ne. Jinak co se tyce studentu, se mnou jsou tu jeste dva Cesi, spousta Filipincu, Thajcu, par Nemcu, Arabu... zajimava smeska. A jen jedna slecna! Co se tyce porozumeni angline - zatim vse v poho. Uvidime, az ze sebe budu muset vyplodit neco ja;) Zatim to bylo jen zbezne predstaveni se a kratky popis me minulosti. Po uvodni trictvrtehodine venovane informacnim systemum, prave sedime kazdy u pocitace a brouzdame po netu. Nekdo diskutuje s ucitelkou (o tom, jak to tady chodi atp. - par lidi se s ni uz zna z drivejska), nekdo se jen tak poflakuje... Mno a zitra je volno, pac je Australia Day coz je statni svatek! To nam ta skola zacina "pekne zvostra"!;) Jeste kdyby stale neprselo! Mistni leto mi velmi pripomina nase lonske leto - celkem o nicem. Dokonce i bundu jsem musel dneska vytahnout ze skrine!

Dalsi muj dulezity den!

Ode dneska je ze mne opet student!;) Konecne! Clovek, kdyz tu nema moc prilezitosti k nejake zabavne cinnosti a utracet si moc nemuze dovolit, tak se tu tak trochu nudi... Vsechny knizky, ktere jsem si privezl, mam uz vice mene prectene, lezet celou dobu na plazi taky neni uplne to prave orechove, kolo tu nemam... Takze sem tam si zabehat, zaposilovat v mistnich velmi oblibenych parcich s moznosti prave tohoto vyblbnuti, zajit do muzei s volnym vstupem nebo jen tak s kamarady bloumat okolo a procvicovat se v anglictine...
To je ted ale minulosti, od stredy se zacnu ucit, psat domaci ukoly a zase - jako obvykle - zirat do monitoru;)) Jako studium jsem si totiz vybral dvoulety obor Informacni technologie - Multimedia. Predplaceny mam jen jeden semestr - 6 mesicu, takze bude zalezet jen na praci a na tom, jestli jsem schopen si vydelat na dalsi. Drzim si pesticky! (Doufam, ze mi taky pomuzete!!!)

Tohle je jen pro Johanku;)

Tak Johanko, tohle je fotecka jen pro tebe!

A je po horkych Vanocich...

Tak jsem konecne po dlouhe dobe, ktere jsem travil s prateli a Jardou na vylete po Novem Jiznim Wallesu a Victorii, u kompu a chci se s vami vsemi podelit o sve dojmy.
Zacatek cesty by se dal datovat k 23. prosinci, kdy jsme se museli vystehovat z bytu (majitelka ho prodavala) a jednu noc jsme stravili u korejskych pratel. Samozrejme jeste predtim probehla radna Vanocni rozlucka se vsemi, kteri zustavali v Sydney.

Hned 24. rano - po korejske snidani - jsme s Jardou vyrazili na vlak a tim do Blue Mountains, presneji do Katoomby, kde uz na nas cekali Jardovi rodice. Byli uz celi nateseni, k veceri nakoupili same dobroty a upozornovali nas, ze se mame na co tesit! Vanoce pry stravime na jimi jiz objevenem mistecku uprostred mistnich hvozdu u potucku na odpocivadle asi 10km od mestecka Blackheath.
Mistecko to bylo opravdu paradne zasite v lese. Dokonce ani mouchy a komari nas tam nenasli! (A to je co rict, protoze mi zacalo pomalu dochazet, ze vsude mimo mesto je neuveritelna spousta much a vecer i komaru!! Obcas jsem mel behem nasi cesty pocit, ze uz to nejde dal vydrzet a ja se z toho pode...ho hmyzu zblaznim. A nebyl jsem sam...:)) Ale nepredbihejme, nez jsme dorazili k veceri, vydali jsme se jeste prozkoumat lezecke oblasti v Mt. Victoria. Zatim bez matrose, jen tak na lehko obhlednout mistni lezeni. Myslim, ze jsem to uz tady nekde poznamenal, ale neda mi to napsat jeste jednou: z vyhlidky, ktera se nam otevrela bylo pod nami v hloubce cca 150m videt paradni udoli - Labak vedle Labaku, nekolik desitek Labaku!! Neuveritelny...! Jedine co me moc nepotesilo, bylo - po blizsim prozkoumani - odjisteni samotnych lezeckych cest:( Sem tam pres srouby, do kterych se musel vlozit plisek a pak teprve expreska, takze v tezsich cestach pri odjistovani docela "natejkaj bandasky" a jinak samojisteni pomoci friendu a vklinencu.) Jen par tezkejch cest bylo vynejtovano nebo vyborhakovano. No, mistnaci tvrdej, ze vetsina novejch cest uz je podle evropskeho standartu odjistena borhaky a nyty. Asi jsme nenasli ty spravny oblasti...
No, ale zpet k veceri: v kempiku jsme ozdobili "stromecek" a uvarili veceri. Teda varila spis Nany. Byly paradni stejky a koupeny australsky pokus o bramborovy salat;). Povsimnete si na prilozene fotografii, ze jsme opravdu vecereli ve spartanskych podminkach; Jarda jako pribor pouzil dva noze!!
Po veceri probehly mensi darky (s Jardou jsme dostali Kucharku a par kaminku a muslicek z jejich cesty do Brisbane), svicky a jakasi Australska vanocka s jablecnou prichuti. Pak take na radu prislo vinko a par koled:) Myslim, ze se nase Vanoce moc vydarily. A konecne jsem v noci videl poradne hvezdy!!




25. prosince
Rano po snidani jsme se vydali zpet do Mount Victorie na lezeni. Vetsinu casu jsme stravili spis hledanim a porovnavanim cest v 10 let starem lezeckem pruvodci, ale i presto jsme si zalezli paradne! Vylezl jsem asi 5 cest (17-21 obtiznost), vsechno na samoodjisteni a k veceru jeste jednu paradni 50metrovou 22ku v oblasti Mt. Piddington. Jen tak na rychlovku jsem si do ni slanil a Nany mne odjistila. Jardove fotili;)
Vecer jsme opet stravili na nasem mistecku v lese. A opet u vinka;))

26. prosince
Posledni den v Blue Mountains. Lezli jsme v Mt. Piddington na vyborhakovanych paradnich cestach. Lehoucce v previsku do 50m. Hned na rozlez jsem si udelal radost. Popletli jsme si ve starem pruvodci cestu a nahnal jsem k vyvadeni Jardu seniora. Mysleli jsme, ze to je 17ka, ale nebyla a on to po 10 metrech vzdal. Kdyz jsem do cesty nalezl ja, bylo mi jasne, ze tohle za 17 urcite nebude. Cestu jsem vylezl v kuse, s nateklyma rukama a pocitem, ze to muselo byt tak 7a francouzskych. A taky ze jo! Takze obrovska spokojenost;) Vzhledem k tomu, ze jsme meli jen jedno lano a byli jsme ctyri, stihl jsem si vylezt uz jen jednu 45m 22ku. Ale fakt moc peknou!
S pozdnim odpolednem jsme se zabalili a vyrazili na nasi pout na jizni pobrezi...
Po zhruba trech hodinach jsme si nasli mistecko na skryte louce asi 15km za mesteckem Oberon. A tady jsem videl sveho prvniho klokana! Lehce beze strachu pred nami odhopkal do lesa.
Po veceri jsme si dali - pro zmenu;) - vinko a pak nas mouchy a komari zahnali do spacaku...
V noci se mi stala prijemna vec, kdyz jsem se vzbudil, zrovna padala hvezda. Ale nebyl to takovy ten klasicky pripad, tahle byla obrovska a letela pomalicku. Sledoval jsem ji asi tri vteriny. Jeji ohnivy ocas a koronu. Uz jsem jen cekal, az se ozve rachot jejiho padu... A co jsem si pral? Cha! To byste chteli vedet;)

27. prosince
Tenhle den byl jako vystrizeny z nejake road movie. Skoro cely den v aute, vedro, prach, mrtvi klokani podel cesty plus dva zivi, paradni koupacka na odpocivadle u dalnice u mestecka Gunning (viz. foto), mensi zavada na aute (kontrola svicek a kabelu od rozdelovace), Jajda poprve ve svem zivote na dechove zkousce (Trochu si neporozumel s policistou a na otazku, jestli neco pil, odpovedel lezernim: "Jeees". Policista na nej vytrestil oci a ja se neskodolibe smal:)). Noc travime na odpocivadle u dalnice kousek od Benalla. V noci nas trapi obrovske mnozstvi komaru, malych musek a dusno. Obcas i lehce sprchlo. Nekolik brzkych rannich hodin travim chuzi tam a zase zpatky...

28. prosince
Nastesti v sest hodin zaznel budicek a my konecne utekli z tohoto mouchami a jinym hmyzem prokleteho mista. Snidani jsme si dali az po dvou hodinach jizdy ve vetsim meste jmenem Bendigo. Toto mesto je vyhlasene nalezistem zlata. Cela jedna desetina australske produkce pochazi z dolu v blizkem okoli. Navstivili jsme tu jedno stare naleziste z 19. stoleti. Sachtou se hornici spousteli do neuveritelne hloubky 1400 metru, kde vladly nelidske podminky (vlhko, vedro, tma, nedostatek kysliku…). Za minimalni mzdu a s velkou pravdepodobnosti umrti tu hledali stesti prevazne pristehovalecti cinane. Traduje se, ze podzemnimi chodbami se da projit z jednoho konce mesta na druhe. A ze Bendigo na sirku pres deset kilometru urcite ma!
Dalsi cesta vedla pres St. Arnaud do Horshamu. Od Horshamu uz nam zbyval jen kousek k nasi dalsi delsi zastavce – Mount Arapiles. Proto jsme tu nakoupili, optali se v infocentru na zajimavosti a podrobnosti a rovnou tu juknuli na net, jestlipak nam nahodou nekdo nepise. Ja uz nekolik dnu ocekavam prilet meho kamarada Busara. Z Cech si ma privezt paraglide, lezeni a svou slecnu;) Stale vsak nic. Nekde se zadrhnul a zpravy o nem nikdo nema…
Mt. Arapiles je odlehly kout. Nejblizsi civilizace je vzdalena cca 20km v male vesnicce Natimuk. Hned jsme mu dali pracovni nazev Nanuk. Jsou zde dva horolezecke kramky (oba jen sporadicky otevrene, ale s levnym vybavenim, jak jsme pozdeji zjistili), posta a hospoda, ktera je tu hodne navstevovana prave ziznivymi horolezci a farmari – zajimava smes lidi. Po prijezdu do kempu v Mt. Arapiles, kde nas malem – kdyz ne sezraly, tak urcite privedly k silenstvi mouchy a mravenci. Nastesti jsme asi po pulhodine patrani objevili celkem uchazejici misto ve stinu a s minimalnim poctem techto doternych hmyzaku. Prvni nase kroky smerovaly do skal. Myslim, ze australsti lenosivi horolezci musi tohle misto doslova milovat, protoze k prvnim kamenum je to tri minuty chuze. A opravdovi fajnsmekri se k nim dostanou i autem;)!! Vytahl jsem ostatnim dve cesty a pak uz hura na veceri! A Nany se opravdu ten den cinila. Takovou bastu jsem uz hodne dlouho nejedl! A aby toho nebylo malo a ten vecer jsme si opravdu zapamatovali, Nany nam ukazala jeste jedno cislo; uz byla tma, v kempu svitilo jen par plynovych svetylek od sousednich stanu a Nany se rozhodla jit umyt. Po ceste si vsak nevsimla zelezneho rostu polozeneho pres ohniste (nastesti jiz dlouho vyhasleho), zakopla o nej a paradnim nezabalenym paraganskym parakotoulem pristala v prachu za nim. Beze znamky prekvapeni, uleku nebo vyjeknuti, jen s poradnym zuchnutim zmizela v oblaku rozvireneho prachu. Urcite by se sluselo ihned vybehnout, pomoct ji a optat se na zdravi, ja se ale zlomil v pase a rehtal se jak kun. Tohle se fakt jen tak nevidi! Jeste dlouho jsme si o tom pobavene povidali u vinka. A Nany nastesti nic hroznyho nebylo, jen radne odrena kolena…

29. prosince
Odpoledne jsme se s Jardou jr. vypravili do Horshamu na nakupy a pro benzin (zde jsem konecne objevil australskou vlajku, takze fotik ma zas jednu do sbirky;)). Tim nejdulezitejsim cilem vsak bylo lano. Jsme ctyri a mame jen jedno 50 metrove. V Horshamu vsak zadny horokramek nebyl a nam nezbyvalo, nez zkusit stesti ve sporadicky otevrenem kramku v Nanuku. To se nakonec podarilo a my si odvazeli jedno zbrusu nove sedesatimetrove lanko za paradni cenu! Jeste jsme k tomu pridali levneho pruvodce zdejsimi horocestami a chalk a hura zpet do kempiku! Bylo hrozne vedro, takze do skal jsme se vydali az odpoledne po druhe hodine. To uz i slunce nesvitilo do steny, v ktere jsme se rozhodli dnes lozit. Vytahl jsem jednu paradni dvoudelkovou 80m devatenactku, pote 50m 17ku velkym kominem, kterou nam ukazala Nany (pak si ji za nami take vylezla) a jeste na dolezeni jednu 40m 23ku. Tam uz jsem se trochu bal, protoze v hornich partiich mi obcas zustal v ruce kamen.

Vecer jsme nejdriv s udivem a pak se zajmem sledovali od vinka svetylka ve stene. Dohadovali jsme se, jestli tam nekdo zkousi prebyvakovat, nebo proste jen nestihl dolezt cestu jeste za svetla. Svetel tam postupne pribylo a vsechny se pomalu presunovali vzhuru kazde svou cestou ke slaneni. Asi slo opravdu o nejaky nacvik.Vlajka se nam vecer jeste hodila. Rodila australska slecna nam podle ni ukazala, kde na obloze zari Jizni kriz. Takze jsem zas o par hvezd chytrejsi:)

30. prosince
Rano me ze stanu vyhnalo vedro. Slunce nam prazilo primo do stanu. Pripadal jsem si jak prave se pecici rohlik. Uz v tu chvili bylo jasne, ze do steny se moc nepohrneme. Tam by se dneska daly maximalne tak navesit kurata a poradny stejky;) Vecer by byla basta!
Do poledne se teplota zvedla natolik, ze se nedalo vydrzet ani ve stinu. Ani vanek nedokazal osvezit, byl spis jak horky fen. Zacali jsme zoufale potrebovat jakekoliv osvezeni. O nejakem vodnim toku nebo jezeru se nedalo vubec mluvit. Potoky a ricky jsou touhle rocni dobou totalne vyschle a voda se objevuje v korytech jen obcas a to jako spinava louze, ktera se vlastne ani nehybe. Mrtva voda. Minuly den jsme si vsimli, ze v dalce asi peti az deseti kilometru se rozprostira jakasi plocha, ktera vypadala jako jezero, ale po priblizeni na pul kilometru, ktere i tak bylo plne uskali, protoze zde kazdy kousek pudy nekomu patri a je radne oplocen ostnatym dratem, jsme zjistili, ze to voda neni. Bylo to jezero soli. Otocili jsme auto a na plny plyn jsme vyrazili do Nanuku. Pivo! To je nase jedina spasa.
V Natimuku jsme zapluli do klimatizovane (!) hospudky a porucili si 4 chlazena pivecka. Teda reknu vam, ze tak rychle “na srot” jsem jeste nikdy nebyl. Stacily mi tri ctyri loky a ja byl po tom vedru venku jak nasosana bambule. A co teprv po druhem pive…!
Jeste bych rad pohovoril o vyzdobe hospudky. Na stenach visely fotky mistnich horolezcu v mistnich lezeckych cestach. Jedna se mi obzvlast libila. Byl na ni tak petactyricetilety tipek vysoko ve stene bez jisteni, na nohou sandale, na hlave kapesnik s uzly v kazdem rohu a drzici se jen jednou rukou za uplne prtavy chyt. Druhou ruku totiz potreboval k drzeni pullitru piva, z ktereho mohutne usrkaval. A v maglajzpytliku mel dalsiho lahvace;) Tohle vse bylo zavrseno rucne psanym venovanim: “Nedelam nic, co me nebavi…” :))
Od mistnich jsme se dozvedeli, ze teplota venku je na peknych dvaactyriceti stupnich a zitra ma byt 43 stupnu!! Vsude je zakazano jenom skrtnout sirkou. Lide se tu boji ohnu, ktere tu jsou dost velkym nebezpecim a bohuzel i celkem castym jevem. Zrovna touto dobou radi jeden velky pozar pobliz Sydney u Modrych hor. Mistni nam tez poradili jedno paradni mistecko nedaleko odsud. Slo o malou pozarni nadrz, velmi vyhledavanou horolezci a osadniky. Malicka kaluz, ale jakou radost dokazal udelat! Dokonce i kus lana na strome ke skakani tu byl pripevnen! Oaza k pohledani…
Az opravdu pozde odpoledne jsme se preci jen odhodlali jit si zalezt do oblasti Organ Pipes. Lezli jsme az do soumraku a myslim, ze cesticky byly opet paradni. Zde jsme se take seznamili s parkem horolezcu, kteri slanovali pred nami. Teda tak poctive zalozene jisteni jsme jeste nikdy nevideli. Na tom jsme se s vsichni shodli. A hlavne jak dlouho jim to trvalo! Snad trictvrte hodiny jsme sedeli nahore a cekali, az slani. A starsiho Jardu uplne rozsekalo, kdyz se ho jeden z horolezcu po tehle dobe zeptal: "Ar ju hepy?" Jajda vypadal, ze ho asi pujde shodit ze steny. Nakonec si to rozmyslel a odpovedel jen: "Jees..." Chudak australan to myslel dobre; tahle veta vlastne znamenala spis: "Jsi v pohode? Nezdrzujem?" Doslovny preklad asi opravdu nebyl moc na miste. Jajda si nejdriv myslel, ze si z nej jeste dela legraci.
No, nakonec vse dopadlo dobre, slanili jsme az za tmy a veceri jsme museli delat za svitu baterky;)

31. prosince
Ranni probuzeni bylo velmi obdobne, jako to predesle. Dalsi "pekarna". Do steny se opet nedalo jit a tak jsme se rozhodli, ze naskakame do auta a vyrazime dal, za dalsim dobrodruzstvim a hlavne - najit misto k oslave Silvestrovske noci!
Pred cestou jsme se jeste zastavili v Natimuku na posledni koupacku v pozarni nadrzi. A pak uz pres Mt. Grampians - kde jsme si prohledli vodopady reky Mackenzie v narodnim parku. Kdyby nebylo takove vedro a vsude tolik much, urcite bysme si to uzili vic. Takhle to byla podivana spise z povinnosti. Dalsi "povinnosti" byla navsteva shelteru - neboli aboriginalskeho pribytku - vystaveneho v prohlubni obrovskeho kamene a vyzdobeneho kresbami. V techto mistech nam s Jardou uz vedro opravdu vlezlo na mozek a nechali se fotit uplne nahati na strome. Presne jak domorodi aboriginalci;)
A pak uz jsme si to namirili k jiznimu pobrezi Australie, kde se napojime na Great Ocean Road vedouci az do Melbourne. K veceru jsme dorazili do Portlandu - malomestu s pristavem a velkou tovarnou na vyrobu hliniku. Hlinikarna tomuhle mestecku dodavala svebytny raz. Tak trosku jsem si pripadal jak ve Verneove Ocelovem meste.
Prvni zastavka v tomhle meste byla v mistnim kempu na pobrezim utesu. Ten vsak byl beznadejne precpany mistnimi s jejich kempovacimi busy, kteri se tu chystali oslavit New Year's Eve. Stacili jsme se jen vysprchovat a hned jsme byli vykazani. Noc budeme muset stravit nekde jinde. Musim take podotknout, ze pocasi a hlavne teplota, se zde u pobrezi znacne zmenilo. Nebylo uz takove vedro a zacaly se take hemzit mraky.
Zajeli jsme priblizne do stredu mestecka k pobreznimu parciku, kde nedaleko vyhravala pout a pripravoval se ohnostroj. Lide se zacinali pomalu schazet, nosili si s sebou i male prirucni lednicky s pivem a u Bottle shopu se zacinaly tvorit fronty pitichtivych sveraznych australanu. My jsme v parciku na plotne uvarili veceri, otevreli vinko a pak se pomalu vydali do centra. Z mistnich pobreznich hospudek a baru a hotelu vetsinou znela ziva hudba, mistni se hemzili vsude po ulicich s alkoholem v ruce - coz v Australii neni moc casto k videni - tancovali, zpivali... proste se zdalo, ze si to fakt skvele uzivaj. A stejne jsme se s Jardou mezi ne nedokazali radne zamotat - byli fakt na druhou stranu zvlastni. Takovi "vidlaci". Jinak se to snad ani neda rict;)
Chvili jsme se Zasterkama bloudili mezi poutovymi atrakcemi, ktere byly opravdu o dost jinaci, nez znam z Cech. Do pulnoci chybely uz asi jen dve hodiny, kdyz jsme se ja s Jardou oddelili od "staresinu". A, bohuzel, jsme se sesli az po pulnoci. Bohuzel pro Nany a Jajdu, chteli odpocitavani stravit spolecne a nam to nejak nedocvaklo a proste jsme se nepotkali...
Ohnostroj jsme zazili na nocnim molu, opreni o tluste kuly, ktere omyval ocean. Bylo to takove "vesnicke plivatko", ale docela dlouhe a ja si ho rozhodne uzil. ...nekolik tisic kilometru od rodne zemicky v Portlandu...
Jako kdyby to bylo presne vypocitane, s koncem ohnostroje zacalo prset. Vsechno osazenstvo se najednou rozprchlo jak hejno slepic. Po desetiminutove prestavce jsme se s Jardou vypravili zpet k autu. Tam jsme se konecne sesli se Zasterkama. Mrzelo je, ze jsme Silvestra nestravili spolu. Hlavne Nany. Ta to bohuzel i oplakala... Pripadal jsem si pak trochu jak totalni egoistickej ignorant.
Docela brzy jsme si sli lehnout. Pocasi se za poslednich par hodin dost zmenilo. Teplota klesla o dobrych petadvacet stupnu, foukal studeny vitr a prselo. Vsichni ctyri jsme se museli "uvelebit" v aute. Nany s Jajdou spali na podlaze, Jardik na zadni sedacce a ja vepredu na sedackach ridice a spolujezdce. Zmuceni vedrem a naslednym destem a cestou a oslavou jsme usnuli velice rychle.

1. ledna 2006
Chrupali jsme docela dlouho. Venku prselo, takze se z auta nikomu moc nechtelo. Parkrat okolo auta projela mistni historicka rarita - Portlandska stara tramvaj. Okolo jedenacte nas hlad uz preci jen dohnal k nejake cinnosti. Zahrali jsme si Skatulata, Batulata hejbejte se! a bez vystoupeni z auta, jsme ho z "nocleharny" pretvorili v "jidelnu";) Uvarili jsme si snidani, najedli se a pak se rozhodli pro pokracovani v ceste po Great Ocean Road k Dvanacti apostolum.
Great Ocean Road patri v Australii mezi velmi zname a turisty vyhledavane misto, cela trasa muze mit neco okolo jednoho tisice kilometru. Neco jako ve Francii nebo ve Spanelsku pobrezni linie, plna horskych zatacek, kopcu, silnice lemuje plaze a utesy, misty skoro az na urovni oceany a jindy zas nekolik desitek metru na skalnatych utesech s paradnimi vyhledy. Je oblibena mezi surfari v obdobi mistnich letnich prazdnin - ceske zimy.
Pocasi bylo stale podivne. Obcas sprchlo, foukal studeny vitr, behem jednoho dne, jsme z trenyrek presli do fleecovych bund a dlouhych kalhot. Jajda se nestydel vzit si dokonce i kulicha. Takova zima se udelala! Patrna byla i zmena v prirode. Pastviny a louky po privalovych destich zmenily barvu z oranzove do zelena. Krajina doslova pred ocima pookrala.
Cestou jsme se nekolikrat zastavili na vyznamnych "lookoutech", kterych je cestou nepreberne mnozstvi a vzdy peclive vyznacenych a oznacenych. Na jednom z nich jsme se seznamili se zajimavym tvorem. Byla to takova vetsi mys, skoro to vypadalo jako krysa. Vubec se nas nebala a dokonce si od Jardy vzala kus chleba a spokojene ho pred nami prechrupovala a nechala se i vyfotit. Pozdeji jsme se dozvedeli, ze jeji jmeno je Bandicoot a je ve zdejsich pobreznich hvozdech celkem popularni.
K veceru jsme dorazili k Dvanacti apostolum. Udelali jsme si veceri na obrovskem parkovisti, ktere prozrazovalo, ze tato atrakce je skutecne popularni. Vlastne ho Aussici prijali za narodni park. Za zapadu slunce jsme se sli pokochat nadhernym vyhledem na ocean, barevnym oblacnym nebem a ostruvky, podle kterych je tato oblast pojmenovana a udelat par kycovitych fotecek;)

2. ledna

...dalsi cast i s foteckami prijdou v zapeti!...