Jenom dostat se pod kopec nám trvalo min. dvě hodiny. Poslední kilometr výstupu jsme si dali řádně do těla. Skála byla impozantní. Výšku jsem odhadoval na 250 až 300m. Průvodce jsme bohužel neměli. Rozhodli jsme se obrovský masív alespoň zčásti obejít a pokusit se najít "normálku", kterou by se dalo na vrchol vystoupat.
Pár směrů jsme našli, ale bez průvodce a pořádného vybavení se nám nahoru opravdu příliš nechtělo. Slíbili jsme si, že nějakého toho průvodčíka seženeme. I když jsme se tedy na skálu nepověsili, přesto to byl parádní a dobrodružný výstup. Cestou jsme dokonce narazili na dva celkem velký a nebezpečně vypadající hady. O adrenalin tedy nouze nebyla. (Další známky divoké australské přírody;))
Po následujícím sestupu od Belougery Spire. Jsme se rozhodli vydat k další místní raritě, kterou je Breadknife. Breadknife je celkem příhodný název skalní vyvřeliny, která opravdu vypadá jako nůž. Je to skalní plát široký ne víc než 4 metry ale vysoký snad 60m. Divím se, že ho ještě vítr nesundal;) Když jdete podél něj, přijde vám to jako obrovská zeď.
Na "mazací nůž" se bohužel lézt nedá. Je to zakázáno.
Tenhle den byl asi nejnáročnější na fyzičku. Našlapali jsme skoro 20km a překonali pěkných pár set výškových metrů s lezeckými batohy na zádech, které jsme ani nepoužili;)
Zážitky a příroda nám to ale plnou měrou vynahradily. Podařilo se mi vyfotit ikonu místních hor, lesů a pobřeží - kookaburu, báječného trochu jako sojka vypadajícího ptáka, který vypadá majestátně, ale neuvěřitelně hrozně řve. Hlavně po ránu, když se vám chce ještě aspoň "kurňa chvíli spát!" No a samozřejmě ještě větší ikonu - ježuru australskou;)
Žádné komentáře:
Okomentovat