Prvního března jsme si s Terez dali útulek "na ostro". S Jožou, který už tam nějaký pátek maká - doporučení dostal od Terezky;) Dřina je to veliká, začíná se v půl osmý ráno a když jedete dabl, neskončíte dřív, než v sedm, v půl osmý večer. Ale i přes tu makačku, ten pocit, že pro ty čtyřnohý chundelatý skorobezdomovečky něco uděláte, je báječnej! Příště jdu zase!!!
A co že jsme to všechno dělali? Představte si objekt, do kterého se vejde sedmdesát psů, vynásobte to dvěma, přidejte dalších cirka deset psů a všechny tyhle hafany přemístěte - podle jejich snášenlivosti - z vnitřních klecí do venkovních výběhů (u toho dávejte pozor, aby vás některý z nich nekousl, nebo vám neutekl). Pak objekt kompletně ukliďte od exkrementů, vydezinfikujte, nanoste zpět pelíšky... jo a ještě předtím, musíte do venkovních výběhů připravit misky s vodou a jídlem. Stále mluvíme o stopadesáti(!!) psech od velkých plemen až po malé čivavy - oukej, těch menších je tam víc;) ...ale stejně...
když skončí tenhle dopolední kolotoč, máte chvilku čas na sváčo-obídek, po kterém je ale stále co dělat - praní deček, ručníků apod., stavění nebo oprava výběhů, mytí a vůbec hygiena čoklíků a pak hluboký nádech a všechno zpátky. Listí zpátky na stromy, pejsci zpátky do vnitřních klecí. Pak ještě poklidit exkrementy ve venkovních výbězích, vystříkat a umýt betonové povrchy a připravit vše na ranní koloběh. Představte si jen ten smrádek, který po celé jedné noci panuje ve vnitřních prostorech. Nevyvětráte to ani tůdle. Vůbec nemluvím o tom kraválu, který hafíci umějí vyrobit svým štěkáním. Hlavně ti malí, co nejsou skoro vidět.
Přesto - tahle dřina je snadno a rychle zapomenuta, když si s nimi na chvilku sednete do výběhu...
Žádné komentáře:
Okomentovat